Volby 2013 do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR
Karel Schwarzenberg |||| oficiální stránky poslance
kalendář událostí strategie životopis z tisku fotogalerie odkazy kontakty

19. 10. 2004

Volme přímo Sněmovnu, poměrně Senát

Hospodářské noviny | 19.10.2004 | názory | strana 9 | autor: K.SCHWARZENBERG

Názor Karla Schwarzenberga na současný volební systém

Senát je v českém zastupitelském systému jediným politickým tělesem, do něhož jdou kandidáti s politickou kůží na trh hlavně za sebe, ne za politické strany. Tak, jak mu ukládá ústava, senátor zastupuje všechny voliče obvodu, protože je volen přímo, na základě většinového systému. Jeho odpovědnost voličům je tedy nejvíc přímočará.

Volič nejsnáze ví, kdo ho zastupuje právě v Senátu, protože na rozdíl od Poslanecké sněmovny, kde je "za něj" několik poslanců - přitom mnohdy jen s volnými vazbami na jeho region - senátora má každý jen jednoho.

Ústava však zároveň určila Senát jako slabší z parlamentních komor, jak je tomu v Evropě obyčejem. Protože Senát nemá významné pravomoci ohledně položek státního rozpočtu a jeho možnost zabránit přijetí běžného zákona je jen omezená, je zde rozpor mezi tím, jak je mnohými voliči vnímán, a jeho skutečnou působností.

Když senátní kandidát objíždí okrsky, setkává se s voliči a přesvědčuje je, že bude tím správným, jediným reprezentantem obvodu, lidé ho vnímají hlavně prizmatem místních problémů. Hovoří o osudu nemocnic v regionu, obávají se jejich rušení, slučování. Na přetřes přijde stav vozovek, dopravní situace a někdy i čistota chodníků.

To jsou pro každého občana důležitá politická témata, s nimiž však senátor v rámci ústavou mu daného mandátu moc nezmůže. Senát se bezprostředně nevěnuje lokální politice, je hlavně pojistkou ústavního systému.

Jednou z jeho významných pravomocí je spolupůsobnost společně s prezidentem při jmenování soudců Ústavního soudu. Téma ústavních soudců je však při rozhovorech s voliči málo frekventované, zajímají se o ně hlavně lidé s důkladnější znalostí politiky. Řečeno s nadsázkou, v souboji předvolebních diskusních námětů ústavní soudce prohrává s řešením místní dopravní situace a s osvětlením ulic. Někteří kandidáti pak nemají odvahu voličům přiznat, že jim chodník nespraví.

To neznamená, že senátor nic nezmůže se záležitostmi, které nespadají pod jeho přímou kompetenci, ať už jsou to věci místní nebo ty týkající se rozpočtu státu. Senátorův politický vliv se do značné míry odvíjí od jeho pověsti, známosti a váženosti.

Senátor může konfrontovat ministry a žádat detailní vysvětlení. Má snadnější přístup na místa, kde se rozhoduje. Dovede-li si zjednat respekt, je jeho názor slyšen. Může spolupracovat s poslanci a regionálními politiky na řešení zmíněných problémů. Na jeho pověsti a schopnostech také závisí, bude-li brán vážně na mezinárodním fóru - dokáže-li si zjednat respekt třeba v institucích Evropské unie.

I když je však senátor ve skutečnosti podstatnější politická funkce, než jak je vnímána, je jednoznačné, že Senát se primárně nevěnuje místní politice. Jeho hlavním přínosem je odlišný pohled na věci veřejné. Pohled senátorův by neměl být pohledem jeho stranického sekretariátu. Na něm by si příslušníci stran měli vydobýt určitou nezávislost.

Po osmi letech existence Senátu se ukazuje, že by si se sněmovnou měl prohodit systémy. Poslanci by měli být voleni přímo, z jednomandátových obvodů, aby jejich odpovědnost vůči voličům byla co nejméně zprostředkovaná. Poslanec je voliči odpovědný za utrácení jeho daní, ať se tedy neskrývá za stranickou kandidátku. Naopak senátor, jehož hlavní starostí je ústavní systém, by měl být volen na základě poměrného zastoupení. Politický systém by se tím zprůhlednil, byl by více efektivní.

Konec

Mám svůj názor, zajímá mě váš

ZPRACOVANé

Politická orientace
 Více informací


Zrušení KSČM?
 Více informací


Finance pro zdravotnictví
 Více informací


Registrované partnerství
 Více informací


Občanská společnost
 Více informací


© 2004–2021 Karel Schwarzenberg oficiální stránky poslance Kandidatura na Prezidenta ČR 2013